Libor Kaštánek: Nejvíce si cením...
Vydáno dne: 01.03.2012 | Autor: Redakce | Zdroj: -
Nejvíce si cením své účasti na kvalifikacích o postup na mistrovství světa.
V současné době figuruje na listině mezinárodních rozhodčích FIFA celkem 128 mužů. Jedním z nich je i Libor Kaštánek, který na mezinárodním poli působí od roku 2008 a měl tak již příležitost řídit celou řadu prestižních zápasů. Zároveň je předsedou komise českých rozhodčích plážového fotbalu, má tedy na starost rozšiřování a zkvalitňování základny našich rozhodčích. Jako zástupce českého plážového fotbalu se účastnil i letošního MS v Ravenně, kde měl příležitost vidět vzrušující vyvrcholení turnaje. Proto se není co divit, že rozhovor s ním byl plný řady zajímavých témat.
Co Vás přivedlo k profesi rozhodčího a kdy jste s touto profesí začínal?
Já jsem se k rozhodcovství dostal v roce 1996 přes futsal, který jsem léta aktivně hrál na divizní úrovni v Písku. Svého času však byl nedostatek rozhodčích, proto mě tehdejší předseda okresní organizace nabídl, zda bych si nevyzkoušel pískání. A tak jsem začal pískat futsal na okresní a krajské úrovni. Hned po roce se mi podařilo splnit testy požadované pro druhou ligu a posléze jsem se prosadil až do první ligy futsalu, což je nejvyšší republiková soutěž, kterou pískám do dneška. Chvilku po futsalu jsem začal pískat i od okresu výše velký fotbal. K plážovému fotbalu jsem se dostal až díky futsalu. Plážový fotbal spadá v současné době pod komisi futsalu a nám, futsalovým ligovým rozhodčím, bylo v roce 2007 nabídnuto jej pískat. Mně se to zalíbilo, takže jsem s tím souhlasil. Komisí futsalu jsem byl nominován na mezinárodní listinu a od té doby se v plážovém fotbale pohybuji.
Určitě, dneska už to vnímám i z té mezinárodní scény, kdy spousta pravidel plážového fotbalu a futsalu se začíná slučovat. Například od letošního roku se tímto směrem novelizovala pravidla futsalu či upravila spousta jiných věcí, například v oblasti pozičního postavení pro rozhodčí. Takže po téhle stránce si myslím, že FIFA přišla na to, že je třeba tyhle malé formy fotbalu dávat co nejvíce dohromady, aby si byly co nejpodobnější, i když každý ten sport je samozřejmě specifický.
Od roku 2008 jste zařazen za mezinárodní listinu rozhodčích FIFA. Od té doby jste rozhodoval řadu mezinárodních zápasů. Kterého z nich si považujete nejvíce?
Já nebudu jmenovat jeden konkrétní zápas, spíš bych to vzal z pohledu akcí, které pro mě byly nejdůležitější. Na mistrovství světa jsem se zatím nedostal, ale pískal jsem už dvě kvalifikace o postup na něj. První ve španělské Valencii v roce 2009 a jednu v italském středisku Bibione v roce 2010. Zároveň jsem ještě pískal Evropský pohár v Římě v roce 2009, což je neoficiální mistrovství Evropy. Tyto tři akce bych vyzdvihl nad ty ostatní, například nad Evropskou ligu, kde se průběžně sbírají body z každého dílčího turnaje. V kvalifikacích tam už jde o všechno, protože z něj postupují týmy přímo na ten nejvyšší vrchol, což je mistrovství světa. Když to vezmu po stránce týmů, tak samozřejmě největší svátek pro mě bylo rozhodovat zápasy těch nejkvalitnějších světových mužstev, což jsou v současné době v Evropě například Rusové, Španělé nebo Portugalci.
Na listině mezinárodních rozhodčích figurujete společně ve dvojici s Alešem Brejníkem. Rýsuje se možnost, že by k Vám na listinu přibyl v nejbližší době někdo třetí?
Aleš Brejník již v současné době není na listině FIFA. Od příštího roku na uvolněné místo nastupuje Jiří Lasch. My máme kvótu, stanovenou organizací FIFA, dva rozhodčí. Takže někdo třetí v současné době nepřipadá v úvahu, protože se kvóta odvíjí od popularity plážového fotbalu v dané zemi a od interní politiky. V tom je to stejné jako ve velkém fotbale, což znamená, že vyšší kvótu rozhodčích mají špičkové týmy, jako jsou Italové, Francouzi, Portugalci, Španělové. Myslím si, že v současné době není šance pro Českou republiku, aby se naše kvóta zvýšila.
Vy jste zároveň předsedou komise rozhodčích v ČR. Jak jste byl spokojen s jejich výkony v letošním roce?
Ono těžko to hodnotit nějak do hloubky, protože my zatím tolik rozhodčích nemáme, abychom si mohli vybírat ty nejlepší na top zápasy. Rozhodčích nám tady funguje asi devět nebo deset. Víc jich bohužel není. Rozhodčí rozdělujeme tak, že například na ligu mužů, kde se hraje o mistra republiky, se snažíme na zápasy delegovat ty rozhodčí, o kterých jsme si vědomi, že zvládnou tlak během těchto zápasů. Rozhodčí, kteří by mohli v lize mužů tápat nebo ještě nemají takové zkušenosti, nebo by mohl být problém v komunikaci s hráči, tak ty necháváme, a zde zdůrazňuji, že to není nic podřadnějšího, pískat ligu žen nebo samostatné challange turnaje, kde nastupují týmy, které nehrají pravidelně celosezónní soutěže, ale přihlásí se jenom na jeden turnaj.
Jaký odhadujete vývoj sboru rozhodčích v příštím roce? Bude se rozšiřovat?
My pochopitelně řešíme u rozhodčích podobné věci, které se řeší i u hráčů. Snaha by byla o vybudování týmů, které by byly čistě zaměřené na plážový fotbal, což je v dnešní době skoro nemožné, protože většina hráčů má závazky ve velkém fotbale. Plážový fotbal je sezonní sport, hráči se v zimě věnují futsalu, na podzim a na jaře se hraje velký fotbal. Takže zatím zde nevidím prostor, že by tu byli hráči, kteří by se specializovali pouze na plážový fotbal. Je to pochopitelně i otázka peněz. Stejné je to i u rozhodčích, protože pochopitelně většina z našich rozhodčích píská i jiné druhy fotbalu. Proto se snažíme mít základnu rozhodčích co největší, abychom je byli schopní delegovat na všechny jednotlivé turnaje. Navíc jsou v tomto letním prázdninovém období ještě dovolené. Takže se snažíme ve spolupráci s vedením plážového fotbalu rozšiřovat stavy rozhodčích. Letos se mi podařilo do týmu rozhodčích přivést dva nové mladé rozhodčí. Takže určitě, i po této stránce se na tom pracuje, ale je to běh na dlouhou trať. A pokud chceme i kvalitu, tak samozřejmě také není možné dát inzerát do novin a vzít každého, kdo se přihlásí.
Je ve Vaší kompetenci předsedy pozastavovat rozhodčím činnost? Využil jste dosud této možnosti?
Využil jsem této možnosti zatím jen jednou. Nebylo to však z výkonnostních důvodů, ale spíše z etických důvodů, které bych nerad podrobněji rozebíral a ponechal bych je jako interní záležitost. Trest rozhodčímu byl vyměřen v podobě, kdy nebyl nominován na přátelská mezistátní utkání žen, které se u nás hrála mezi Českou republikou a Švýcarskem. Původně jsem s ním pro tyto zápasy počítal, ale pak jsem na ně delegoval jiného rozhodčího. Vzhledem k nedostatku rozhodčích se spíše snažíme případným problémům předcházet vhodnou delegací k zápasům.
Začátkem září jste se zúčastnil MS v Ravenně. Jaký největší zážitek jste si z něj přivezl?
Úvodem chci připomenout, že jsem se jej zúčastnil jen jako divák a zároveň jako vyslanec našeho českého plážového fotbalu. Tato událost pro mě znamenala šanci se setkat se spoustou známých lidí z okruhu celosvětového plážového fotbalu, s nimiž jsem si za svá léta působení na mezinárodní scéně vybudoval přátelské a fotbalově pracovní vztahy. A každé takovéto setkání je pro mě příležitostí tyto vztahy prohlubovat. Já jsem se zúčastnil až posledního hracího dne, kdy jsem viděl zápas o 3. místo a samotné finále mezi Brazílií a Ruskem. To byl v každém případě skvělý zážitek samo o sobě, vidět tyto dva v současnosti nejlepší týmy na světě. Organizace turnaje fungovala na perfektní úrovni, prostředí turnaje mělo úžasnou atmosféru, kterou účastník vnímal na každém kroku. A samotné zápasy byly třešničkou na dortu. Ty byly tím vrcholem toho všeho.
Italové asi hodně žili tím šampionátem?
Italové, protože jsou fotbalový národ, tak sledují každou formu fotbalu, kde se kope jakýmkoliv způsobem do míče. Oni si to umí užít, umí tomu udělat tu reklamu, umí si u toho zakřičet, tohle všechno s tím souvisí. Takže volba Itálie za pořadatele turnaje byla určitě dobrá, protože Italové se k tomu umí postavit.
Dosud se čeští rozhodčí na žádném na mistrovství světa nepředstavili. Jaká je šance, že tomu bude již při dalším šampionátu jinak?
Já jsem i o tomto s představiteli komise rozhodčích a komise delegátů při svých mezinárodních působeních jednal. Zjišťoval jsem, jaká je šance do budoucna zúčastnit se mistrovství světa. Vzhledem k tomu, že už jsem pískal i dvě kvalifikace, což beru za vyslovení důvěry, protože jsou to důležité turnaje, tak mě pochopitelně zajímala možnost působení i na samotném mistrovství světa. Jedním faktem je skutečnost, že je pro každý světadíl stanovená kvóta rozhodčích, kteří se můžou tohoto turnaje zúčastnit. U nás v Evropě, kde je plážový fotbal hodně rozšířený, hlavně v jižních přímořských státech, je rozhodčích ve srovnání s jinými kontinenty samozřejmě velká spousta, ale kvóta pro Evropu je jen osm rozhodčích na každém mistrovství světa. A dostat se mezi tu špičku těch osmi je velký problém. A i když svým schopnostem můžu věřit, jak chci, tak mi bylo řečeno, že nasazení na mistrovství je i otázka politiky. Což se bohužel dneska projevuje i při rozhodování velkého fotbalu a možná i v jiných sportech, to ale nemůžu posoudit. Zmiňovaná politika se projevuje tak, že rozhodčí z těch zemí, kde jsou nejšpičkovější hráči a týmy, které se kvalifikují na závěrečný turnaj, což jsou například Španělové, Portugalci, Italové, se s tím samozřejmě vezou a na mistrovství světa pískají. Mně bylo řečeno, že není v mém případě problém po stránce výkonnosti nebo po stránce fyzických prověrek, ale bohužel Česká republika zatím nemá v plážovém fotbale tak silné postavení jako jiné státy. A do té doby, než se to někam posune, tak není šance, že bych si já, nebo někdo jiný od nás, zapískal na mistrovství světa.
Během své kariéry jste se setkal z pozice rozhodčího s celou řadou hráčů. Je některý, na které ho nevzpomínáte rád?
Já nerad jmenuju v těchto souvislostech, protože ono je to pak hrozně zavádějící. Ono to vypadá, že jsem proti někomu zaujatý a mohl by si to někdo vyložit tak, že už jdu k tomu zápasu s tím, že mi někdo není sympatický. Ono to pak samozřejmě sklouzává k tomu, že při první sporné situaci, ke kterým samozřejmě dochází ve fotbale všeobecně, by si to ten hráč mohl vysvětlit jako příčinu mého rozhodnutí. Jsou typy hráčů, kteří nejsou příjemní, kteří to mají v povaze, a nejde to v jednom duchu s jejich hráčskou kvalitou. Konkrétně kdybychom si vybrali například portugalského reprezentanta Belchiora, tak ten je vynikajícím plážovým fotbalistou, má schopnosti skutečně být světový hráč, ale je impulsivní a nepomůže tomu rozhodčímu. To je ten správný výraz, nepomůže tomu rozhodčímu v rozhodování toho zápasu, protože má problémy s přístupem ke sporným situacím, nedokáže si to srovnat sám v sobě, aby respektoval výrok rozhodčího. Všechno bere tak, jako že je zaměřeno proti němu. Kdežto obráceně, když vezmu Madjera, který je ze stejného týmu jako Belchior, tak to je vyloženě typ fotbalisty se kterým je radost spolupracovat, protože toho máte jakoby „na své straně“ od začátku zápasu, protože je ukázněný. A hlavně on si uvědomuje, že se někdy pískne faul jak proti němu, tak i pro něj.
Já bych to spíš pojal tak, že jsou týmy, které se pískají lépe a které se pískají hůř. Když budu jmenovat konkrétně, tak například u Rusů, které jsem pískal mnohokrát, je vidět ta ohromná disciplína. Neexistuje u nich, aby někdo vystupoval proti trenérovi, hráči proti sobě, aby byl mezi nimi nějaký konflikt a tím se sami vyváděli z koncentrace. Ti jsou příkladem profesionality. Mě osobně se stalo, že jsem v kvalifikaci na mistrovství světa vyloučil ruského hráče za úder rukou do obličeje soupeře mimo souboj o míč. Ten hráč, se svým trenérem, přišel za mnou po zápase do kabiny a přišel se mi osobně omluvit. Z čehož jsem byl velmi překvapený, protože to se nestává. Já jsem mu samozřejmě řekl, že jsem neměl problém s ním, jako s hráčem, prostě z hlediska pravidel jsem to takhle musel udělat, protože to bylo nesportovní. On se pak omlouval, že v tu chvíli jednal impulsivně, v emocích a hned si to uvědomil a že už se to nebude opakovat. To je příkladem, že ta disciplína je u nich obrovská. Protože tohle Vám neudělá ani procento hráčů. A pak zase vím, že jsou týmy, ale to známe i z velkého fotbalu, například Balkánské týmy, Rumuni, Portugalci, Španělé, Turci, které se pískají hůř, protože jsou impulsivní. Všichni, kdo sledují velký fotbal, tak to znají. Například při sledování italské ligy vidíme, jak Italové reagují. Prostě je faul, oni se hned sesypou kolem rozhodčího a deset lidí tam rukama lomí nad hlavou a řeší pět minut jeden faul na půlce, který v tom utkání neznamená absolutně nic, ani se nejedná o penaltu. Tak v těchto případech je potom to rozhodování utkání daleko těžší. Kapitolou sama o sobě je například také bývalý trenér Francouzů, známý bývalý reprezentant ve fotbale a hráč Manchesteru United, Eric Cantona. Ten byl již za své hráčské kariéry velmi výbušný a impulzivní a tímto způsobem se prezentoval i na lavičce francouzské reprezentace. S ním má vždy každý rozhodčí plné ruce práce, aby jej dokázal během utkání na lavičce zvládnout. Ale tím nechci říct, že se mi tato utkání nepískají dobře, nebo že na ně nechodím rád, ale musí se k nim přistoupit jinak, než k zápasům týmů, které jsou absolutně disciplinované a co pískáte, tak respektují.